Druhy bakterií

V současné době existuje několik základních druhů bakterií, podle odborníků je jich asi kolem dvaceti pěti. Nicméně na zemi se vyskytuje mnoho dalších bakteriálních organismů, které nemusí být zrovna škodlivé. A co více vyznačují se velmi příznivými účinky, neboť jsou na druhou stranu užitečné i pro jiné formy organismů.
Bakterie se různě člení, po odborné stránce se dělí dle barevného typu buněčné stěny a to na tři základní skupiny.

Do první skupiny patří grampozitivní bakterie, pro které je charakteristická modrofialová barvička. Toto zbarvení lze vidět pouze pod mikroskopem a je způsobeno velkou koncentrací základní složky v buněčné stěně zvané peptidoglyken.  Mimoto je to zapříčiněno také nepřítomností tenké membránové struktury a lipopolysacharidové molekuly. Právě do této skupiny spadá kmen bakterií (Firmicutes), který se dále rozděluje do standardních tříd Clostridia, Bacilli, Mollicutes. Zde najdete i jiné bakterie: stafylokoky, enterokoky, streptokoky a mnoho dalších.

Druhá skupina je tvořena gramnegativními bakteriemi, které disponují převážně liposacharidovou stěnou, vedle toho jsou ve svrchní části pokryty opravdu jemnou buněčnou vrstvičkou. Proto při jednouchém procesu zvaném Gramovo barvení se dosahuje červeného odstínu. K těmto bakteriálním zástupcům se řadí proteobakterie z rodu Bdellovibrio, Escherichia, Helicobacter, Moraxella, Legionella, Pseudomonas, Salmonella. Ovšem jsou zde zařazeny také spirochety, Cyanobacteria neboli sinice, zvané zelené sirné a nesirné bakterie.

Ve třetí skupině jsou ukryty unikátní kmeny, kterým chybí buněčná stěna. Nazývají se „Tenericutes“ a jsou pokryty jenom 3vrstvou plazmatickou membránou. Jde o známé fytoplazmy a spiroplazmy. Obě tyto uvedené bakterie mají za následek rozvinutí nejrůznějších chorob na rostlinách. Zatímco fytoplazmy jsou zkrátka polymorfní organismy, které se nedají vypěstovat na tradičních kultivačních mediích. Mají zakódovanou kromě DNA také RNA. V praxi jich existuje hned čtrnáct skupin a přes třicet podskupin. Jsou to bakterie kulovitého někdy až oválného tvaru. Kdežto spiroplazmy mají spirálový tvar, jsou schopny rozvinout se na nepřirozených živných médiích.

Nejběžněji jsou ovšem bakterie klasifikovány podle svého vzhledu. Zde natrefíte nepochybně na kulovité bakterie též koky, které mají tu možnost, že se shlukují do kolonií. Existují v několika podobách, ale nejobvyklejší formou je samostatná kokovitá buňka, která má průměr zhruba jeden mikrometr. Pakliže se formují do patřičného shluku, rozčleňují se dále na diplokoky, tetrakoky, streptokoky, stafylokoky a sarciny. Například diplokoky jsou tvořeny pouze dvě buňkami, zatímco tetrakoky vznikly spojením čtyř koků. Streptokoky excelují řetízkovým uspořádáním, stafylokoky se podobají hroznu vína a sarciny jsou typické shluky mnohdy v krychlové formaci. Do této kategorie se řadí tyčinkovité bakterie, jež mají tu přednost, že se soustřeďují do kolonií. Tyto seskupení mohou být spojeny buďto po dvou anebo v řetězcích. Samozřejmostí jsou i palisádové bakterie. Některé mají mírně oválný tvar, jiné se vyznačují štíhlou nebo robustní linií. Vzácností nejsou ani tyčinkovité buňky v rozštěpeném provedení.

Vedle těchto zmíněných typů se vyskytují i bakteriální organismy v zakřivené variaci, které nedostaly do vínku shlukující vlastnost. Existují ve formě kraťoučké nepatrně zakřivené tyčinky, nýbrž i v lehounce zvlněném či šroubovitém vzezření. K základním tvarům bakterií lze pokládat také vláknité kolonie, bakterie s přiměřeným nádechem samotného větvení či kompletní větvené buňky. V přírodě lze nalézt mimořádný shluk různě spojených vláken, kterým se říká bakteriální mycelia.

Bakterie se mohou běžně rozčleňovat dle kultivačních prvotních znaků, systematického hlediska anebo morfologických rysů. Kultivačními znaky se rozumí teplota, pH, vztah k organické látce, přesně daná tolerance k určitým chemikáliím. Zato systematické hledisko se týká biochemických a jiných symptomů.