Bakterie žijící v septiku

Než přejdeme k samotným bakteriím, mohli bychom si popsat fungování takového klasického septiku, abychom pochopili podstatu věci. Například proč se neobjedeme občas v životě bez takového zařízení a propracovaného systému odpadních vod. Právě lidé tráví na toaletě spoustu času a to ať jsou doma, v práci, ve škole, na úřadech či v organizacích nabízející volnočasové aktivity. Čas od času si lidé nutně potřebují odskočit na toaletu třeba i v restauraci, divadle, kině, obchodním domě atd. Tu všude se splachují toalety a pouští se voda na umytí rukou. Ti co jsou doma, tak zapínají pračku, myčku nebo se koupou či sprchují. Tak vzniká obrovské množství splaškové vody. Někteří lidé si asi říkají, proč tyto splašky nevyužíváme a nevypouštíme je někam kupříkladu na zahradu, eventuálně do blízkého potoka. Ovšem to není vůbec možné, protože v odpadní vodě se nachází spousty nebezpečných bakterií, jako jsou koliformní bakterie. Jde o původce nebezpečných až smrtelných nemocí, k nimž patří i mikroorganismus E. coli. Splašky zároveň obsahují částečky různých chemikálií. Vedle fosfátu a dusíku se v t& eacute;to kalné vodě ukrývají organické materiály a pevné látky. Ty mohou poškodit velmi rychle životní prostředí.

Kromě toho pokud se splašky vypustí do přírody, musí lidé počítat se silným nepříjemným zápachem. Z toho důvodu se splašková voda bez patřičné úpravy nesmí dostat do okolního prostředí. Pakliže prosakují splašky do potoka nebo jezírka, napáchají hodně škody. Na vodní hladině se začnou objevovat řasy, kal a zápach. Vehementní mírou se toto negativní prostředí projeví na životě zdejších živočichu. Tyto organismy hynou. Kdo by chtěl v takovém prostředí vůbec ž&iac ute;t? Proto se budují speciální nádrže a to v případě že se nedá napojit na obecní nebo městskou kanalizační síť. Načež se také používají přípravky na čištění septiků, které jsou šetrné k životnímu prostředí.

V praxi odpadní voda přitéká rourovým systémem přímo do septiku, který má válcový či obdélníkový tvar. Ten je vyroben z odolných materiálů, které mají dlouhodobou životnost a splňují dnešní normy. Toto zařízení pojme běžně až dvě stě tisíc litrů splaškové vody.

Splašky v nádrži se standardně usazují do třech zřetelných vrstev. První vrstvu tvoří hmota pěny, která vždy vystupuje na hladinu. Uprostřed se vyskytuje skoro čistá vrstva vody, které obsahuje jak bakterie, tak i chemické látky. Poslední vrstva klesá na dno nádrže, jde o tzv. kalovou vrstvička. Některé nádrže disponují i speciálním komorovým oddělením, ve které se usazují zvlášť pevné částice a čirá tekutina.

V septiku je možné se setkat s dvěma druhy bakterií (aerobní a anaerobní), které je potřeba udržovat v rovnováze. Aerobní bakterie se udržují ve vrchní vrstvě, neboť pro svou existenci potřebují kyslík. Díky tomu je jejich růstový proces až dvacetkrát rychlejší. Zatímco anaerobní bakterie se vyskytují na dně nádrže a tudíž pro svůj růst nepotřebují kyslík. Většinou ale v tomto prostředí je malá koncentrace kyslíku, přičemž aerobní bakterie odumírají. Zato anaerobní bakteri e se rychle množí, což vede k nesprávnému fungování septiku. Dojde k tomu, že prostřední vrstva úplně zmizí, neboť ji vytlačuje horní a spodní vrstva. Ta mohutně sílí, až ucpe kompletně celou nádrž. K tomu může dojít velmi rychle, neboť nynější agresivnější čistící a desinfekční prostředky hubí tyto užitečné mikroorganismy. Proto vyvstala potřeba je opětovně do odpadní vody vracet. Na trhu existuje několik přípravků s obsahem aerobních a anaerobních bakterií, které zlepšují činnost septiků.